Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ti kdo mají výborné zeměpisné znalosti, nebo Ti co bedlivým okem sledují silniční cyklistiku, eventuelně pak závody Sparty už tuší... Letos jsem se stal členem Norské "expedice" a jejím hlavním bodem byl etapový závod světové úrovně. 5 etap s celkovou kilometráží téměř 900 budily respekt. Nepřidávala ani předtuch chladného počasí. Závod startoval v hornaté oblasti ve středu 3.6. Na čáře se to hemžilo skvělými cyklisty s řadou zářezů z velkých podniků podpořených dobře fungujícími týmy. První etapa měřila pouhých 135 kilometrů a ani její profil nebyl nikterak náročný. Teplota ale pod 10 stupňů! Navíc úvodní porci cca 50 kilometrů tvořilo převážně klesání. Nic příjemného, ale závodní nasazení každého brzy zahřálo. Po oněch prvních padesáti následovalo stoupání cca 20 km s převýšením 700 metrů...Prostě kopeček. Zde se pole začalo dělit a na vrcholu se zdálo být v pořadí trochu jasněji. Vepředu cca 40-ti členná skupina. V ní já, Richard Faltus a Neša. Spousta nástupů a taktizování ale dala šanci zbytku startujících opět si ztrátu dojet. Několik kratších stoupání taky nic nevyřešilo a tak se chleba lámal na vrcholu posledního kopce cca 5 km před cílem. Zde bohužel náš lídr Neša v těžkém protivětru na horizontu zaváhal a cca 7 borců odjíždí. Nikomu se do sjíždění nechce a tak nezbývá než dojet dopředu a spolu s Nešou se pokusit manko smazat. Daří se nám držet ztrátu na rovince i v následném sjezdu, ostatní závodníci za námi. Richard se šetří na závěrečný špurt. Dva km do cíle se silnice opět rovná a mi cedíme dozadu. Zbytek ale nabídnutou šanci bere a cca 400metrů do cíle si úprchlíky dojíždí. Richard pak obsazuje pěkné 4. místo! Já s Nešou pohodlně dokončujeme v první 70desátce.

Druhá etapa měří 165 kilometrů a počasí ještě přitvrzuje. Ve vyšších polohách slabě sněží a svižný ledový vítr dává šanci pole pořádně natáhnout. Hodně práce si v téhle etapě odbude Fába, který téměř 100 km jede v tříčleném úniku. Moje úkoly jsou pohlídat Hlavní skupinu pohromadě a snažit se co nejvíc ušetřit síly Nešovi o což se stará ale hlavně Richard. Rozhodující chvíle přichází 25 kilometrů před cílem. Těžké stoupání opět trhá peloton. Já zůstávám vzadu a v kopci se dotahuji jen k Richardovi. Čelo je tou dobou už ale daleko a ani Nešovi se nedaří udržet v první desítce. Zde odjíždí také budoucí vítěz z týmu Designa Kooken a osamoceně si dojíždí do cíle! 20 km solo zvlněným terénem a náskok přes minutu! Nasleduje asi 10 závodníků, pak dalších 15 a pak naše grupa se mnou, Richardem a Křížou.

Třetí dějství měří 225 kilometrů! Počátek opět klesání. Ani ne po hodině jízdy ale projíždíme jedním z měst a to se mi stává osudným. Už na výjezdu z ulic je pravá točka a ostrůvek. Asi o pět míst vpředu borec najíždí do prachu u obrubníčku a jde k zemi. Tak v pětačtyřicení sahám na brzdu ale není se kudy vyhnout. Předemnou jdou pomalu k zemi další a já se smiřuji se stejným osudem... Naštěstí se vše obešlo bez vážnějších zranění a tak jen měním přední kolo a jedu dál. Sjíždím z pokrouceného sedla, ale jinak vážnější závady neshledávám. Bohužel mám před sebou ještě 180 kilometrů. Kolem stého kilometru se zapojuji opět aktivněji do dění a pokouším se nastupovat a s někým odjet. To se ale povede Pávisovi a nakonec jej od úspěšného dotažení dělí jen několik kilometrů. Hlavní pole šetří síly na závěr. Bohužel se ale na úzké polo-šotolinové cestě peloton trhá a mě stojí dost sil dojet zpět dopředu a dovézt tam Richarda. Lehé nedorozumění ve vysílačkách podtrhuje pro mne nepodařený den a nakonec ani nešpurtujeme...

Předposlední etapa měří už přiměřenějších 175 kilometrů. Navíc i počasí moudří a je nejlepší z předchozích dní. Už na 5 kilometru se ale s Fábou ocitám odpojen několika závodníky skoro 100 metrů za balíkem. Dojíždíme si zpět a posunujeme se víc dopředu. Síly docházejí a řada borců už na začátku visí za oči. Závod se láme asi v polovině. V nenápadném, ale těžkém stoupání se trhá cca 40 borců a já si je na poslední chvíli na vrcholu doskakuji. Jsem tam ale s Nešou sám a následné ataky početnějších týmů nás stojí spoustu sil. Závod ale má ještě jedno tvrdé místo. Jsou jím dvě ostré stojky cca 20 kilometrů před cílem. Tam už mám dost a pokorně se poroučím zpět. Do cíle dojíždím ve skupině asi 10 borců. Neša nestačí čelu, ale i tak dojede jen s menší ztrárou okolo 20. místa. Celkově mi pak tou dobou patří 31. místo se ztrátou téměř čtvrt hodiny!

Závěrečná část stojí za to! 100 kilometrů a následných 10 okruhů ve městě - celkem 160 kilometrů, které ale asi většina z nás nedojede. Od startu prší, je tak 6 stupňů. Každý obléká co má, ale zima je nezkutečná! Brzy následují pády. Toho využívají borci zpoza startovního pole a odjíždí. Za daných podmínek je to asi výhra.Bojíme se že ztuhlými prsty nedobrzdíme a řazení se stává prvotním problémem. Prsty prostě odmítají poslušnost a co chvíli vám páka nafackuje když  pružina vrátí co jste do ní pracně vložili. Na okruhy už každý z nás co nejsme v pořadí přijíždí s plánem rychlého slezení. Počasí se ale zlepšuje a já najednou dostávám chuť ještě se svézt. Bohužel zůstávám dost vzadu. Chyba! Peloton musí projet úzkým podlezdem. Tam několik borců na mokré vozovce padá a je hotovo. Ucpáno a zavřeno. Než se zvednou je čelo pryč a tak už jen v pohodlném tempu jedu tři okruhy a v následujícím slézám. Jediným v cíli je Neša na 9. místě, celkově pak na 15.

Co říct závěrem? GP Ringerike je opravdu těžkým závodem se skvělou konkurencí. Náš tým si v hodnocení týmů vedl slušně, po 4. etapě nám patřilo 7. místo z 26. To není špatné! Nešovi se sice nepodařilo proniknout do desítky, ale i přesto jsme byli s naším působením zpokojeni. Těm které pak víc než závodění láká příroda mohu Norsko vřele doporučit!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

opověď

(Okr, 16. 6. 2009 14:22)

Ahoj, Lukáš se rozhodl letošní sezonu trochu odsunout na vedlejší kolej a věnovat se studiu. Kolo ho ale stále baví a několik hoby závodů snad letos objede...

otazka

(tapÝr, 12. 6. 2009 9:04)

ahoj, nevis co se deje s Lukasem?? Lukas Secky? Nikde na zavodech ho ted nevidam?
Diky za odpoved