Místo dne volna další tréninková porce. Tak by se dal nazvat dnešek, který měl původně být odpočinkový pro nepřízeň počasí, ale protože větru a dešti neporučíš, dopadlo vše trochu jinak. Od rána bylo přijatelně… Tedy nad kopci „seděly“ těžké mraky a slibovaly déšť. K tomu vanul svižný vítr od západu a slunko sice vykukovalo, ale ani v nejmenším nedokázalo prochladlou pevninu ohřívat. Odjez v půl 11., následuje rozdělení a trojice já, Rosťa Krotký a Halvi míříme přes Palmu do kopečků na západě ostrova. Jsou o něco mírnější a kratší a na rozjetí víc než dostačující. Mojí chybou se ale ještě před Palmou trháme, tedy spíš já odděluji s plánem, že za několik set metrů se ke klukům opět připojím. Bohužel tohle nějak nevyjde. Nehledám ale kluky, protože v kopcích jim to jede o trochu líp a ve trojici by to stejně nebylo žádné velké svezení. Sám projíždím městem a dál už nepátrám. Mířím do prvního stoupání, kde leží mraky a postupně i lehce mrholí. Silnice je lehce omoklá a tak ani ve sjezdu žádný požitek. Plánovaná trasa po pobřeží směr Soller ale nevychází, protože silnice je uzavřena. Z donucení mířím dál západním směrem, až se dostávám na pobřeží. Zde silnice končí a tak otáčím. Nějak se proplétám kopci a snažím najít přijatelnou cestu, která mě udrží na dosah Palmy. Počasí se nepatrně lepší a mžení ustává, i když stále je pořádná zima a já lituju, že jsem nevzal teplejší návleky na tretry. Ještě poslední stoupání a z něj sjíždím pod hory… V tu dobu mám za sebou téměř 4 hodiny, takže zbývá najet ještě jednu. Pouštím se s větrem v zádech pod kopci kolem Bunyoly a dál ještě 8 kilometrů, pak se propletu několika menšími vesničkami a kolem letiště mířím rovnou do pizzerie. Tady jsem ke svému údivu po 5. hodinách první. Vysvětlení je snadné, někdo stavil na kávu, někdo jel rovnou na hotel. Všichni ale pořádně prochladli. Uvidíme kolik borců zítra „nakousne“ čtyřdenní cyklus a kdo dá přednost odpočinku. Osobně se cítím dobře, ale únava rozhodnutí padne až zítra ráno…