Jdi na obsah Jdi na menu
 


 Prvním letošním „pořádným“ závodem bylo etapové Rhone Isere Alpen Tour. Čtyři etapy měřící celkem 600 kilometrů v kopcovitém terénu byly výzvou stejně jako startovní listina. Domácí Francouze doplnili například Dánové, Belgičani, Slovinci, nebo Kolumbijci. Naši šestici tvořili dále Broniš, Krotký, Fabišovský, Neša Jovanovič a Venca Hlaváč.

Zahřívací etapa měřila 135 kilometrů se třemi poměrně těžkými závěrečnými okruhy. Od startu se ostře závodí a v prvním větším stoupání na 40. kilometru se láme chleba. Odjíždí cca 25 závodníků. Já si je následně doskakuji, přijíždí ještě dvě pětice, ale z našich nikdo! Skupina chvilku jede, ale brzy se začíná nastupovat. Váhám jestli vyčkat, nebo závodit. Nakonec volím závodění a snažím se nechybět v žádném úniku. Je to ale problém a stojí to spoustu sil. Nakonec se trhá pět borců. Nechci chybět, protože se zdá, že tohle je rozhodující chvíle. Ostatní mě ale nechtějí pustit a tak vychází až několikátý pokus, pak sám proti větru a přidávám se ke čtveřici, se kterou dojíždím přední pětici. Boj ale nekončí, jede se doraz a náskok získáváme jen velmi pomalu. Nakonec se pole za námi sjíždí a my máme k dobru necelé tři minuty. Blížíme se na okruhy a někteří mají trochu problémy. Mně se jede celkem slušně, ale ještě nás čekají těžká stoupání. Náskok se rychle krátí a najednou je jen něco kolem 2 minut. Najíždíme znovu do cílového stoupání a nohám se najednou nějak nechce. Trochu ztrácím, ale pořád v kontaktu na doskočení zpět. V tom nám ukazují ceduli…náskok pouze 1 minuty! Rychle uvažuju a nakonec boj vzdávám, volím opatrnější taktiku a čekám na balík. Ten se ale najednou nijak rychle neblíží. Já mám ale stejně dost a tak i když si v něm trochu orážím, v kopci tempu nestačím a odpadám. Do cíle přijíždím s pořádným zásekem 8 minut v menší skupince. Z čelní party do cíle nakonec trojice udržela nepatrný náskok na balík a vítěz pak dokonce celou minutu. Bohužel ani moji kolegové se v závěru neprosazují a pohybují se až ve druhé padesátce. Škoda, nebýt divokého úvodu, dalo se myslet na trochu lepší výsledek…

Druhý den je pekelný. Od rána leje a teplota kolem 7°C. Naštěstí se v poledne trochu vyčasí a déšť ustává. Zima je ale fest. Od startu opět ostře, ale největší strašáci přijdou později. Desetikilometrové stoupání je pořádným sítem. Najíždím trochu zezadu, ale po včerejšku stejně nepomýšlím na dobré umístění. V kopci jedu svoje tempo a postupně nabírám a ztrácím závodníky před sebou včetně našich. První skupina ujíždí, ale mezi dalšími jedu v pohodě. Nahoře jsem ze Sparty opět sám, ale po sjezdu nás dojíždí Fába a po dalším stoupání i Neša. Zbytek etapy probíhá v poklidu, i když dobře se mi nejede. Těsně před cílem se zezadu přidává skupina s Krotkým a Broňou.

Úvod třetí etapy nám vynahrazuje včerejšek. Zima, déšť…po startu sjezd a pak už se jede řezanka jak… Vše trochu uklidní vrchařská prémie na 30 kilometru, ale v následném sjezdu se pole nadělí a do další stoupání už jedu ve skupince, která lehce ztrácí. Opět projíždím dopředu a nechávám za sebou kolegy. Na vrcholu stejná situace jako včera. Čelo pryč a zezadu nás pod sjezdem dojíždí skupinky, v nichž je i Krotký s Fábou. Naštěstí jsou všichni rozumní a do cíle se už nijak nepospíchá. Zásek máme sice pořádný, ale o to už tady nejde. Mimochodem, tuhle etapu vzdalo 16 závodníků. Od nás dojeli v limitu všichni.

Poslední etapu, se počasí konečně umoudřilo a je celkem příjemně kolem 15 stupňů. Karty jsou jasně rozdány a tak vedoucí týmy neponechávají nic náhodě. Sice odjede několik uprchlíků, na terezínech se pole trhá a etapa tak docela bolí, ale v kopcích se jede „jen“ ostré tempo. 135 kilometrů a tři cílová kolečka po 5 kilometrech zvládáme průměrem téměř 45. V posledním z nich se odděluji a společně s Nešou dojíždím lehce za balíkem. Hodnotíme závod a konec si užíváme. Tady se fandí každému…

A jak závod hodnotím? Závod je díky výborné konkurenci opravdu těžký. Pro tým to byl letos teprve první etapák a tak se asi stěží dalo čekat lepší umístění. Já navíc po proleželém víkendu odjížděl s tréninkovým výpadkem a otazníkem jak se tělo vypořádá. Samozřejmě mě mrzí první etapa, která mi vzala šanci na celkové umístění a asi trochu i motivaci do etap dalších. Nebýt zmíněných aspektů, věřím, že desítka by byla v mých silách. Nicméně máme za sebou kvalitní trénink a teď se budu soustředit na závody v Norsku, na nichž by se měla začít rýsovat jakási výkonnost, ze které bych se chtěl odrazit k letošnímu republikovému šampionátu.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář